Expedice Malá Fatra 28.-29.8

2017-07-24T14:27:53+00:00

Konečně přichází akce, kterou plánuji snad od zimy, akce, kvůli které jsme s Ondrou podnikli také „trénink“. Je tady expedice Malá Fatra. 

Plán cesty je projít nejvyšší vrcholy slovenského pohoří během dvou dnů s přespáním u nejvýše položené chaty v Malé Fatře – Chata pod Chlebom. Datum je stanoveno na 28. a 29.8., tedy poslední dny prázdnin, kdy bylo hlášeno krásné počasí. Vstávám v 2:30, sraz u Ondry je po třetí hodině ranní. Vlak z Opavy vyjíždí v 3:30. Nasedáme v polospánku do vlaku, u mě probíhá první snídaně. Na Svinově nás čeká vlak s kupé vagony, kde usínáme. Vlakem dorážíme až do slovenských Vrútek chvíli po 7. Ve Vrútkách chvíli bloudíme, ale nakonec se nám podaří napojit na žlutou turistickou trasu. Jakmile jsme vjeli na Slovensko, je mlha. Stejně je tomu tak i ve Vrútkách. Po nabrání vody vyrážíme vstříc fatranským kopcům. Začátek s těžkým batohem po ne příliš dlouhé noci bolí. Co chvíli zastavujeme v bukovém lese zahaleném v mlze. Při jedné zastávce jsme zjistili, že ona mlha je inverze a my se už pomalu dostáváme nad mraky. Atmosféra je úžasná. Ticho a prodírající se slunce skrz mlhu. Máme první větší fotozastávku. Po nafocení pokračujeme po žluté k Pomníku neznámého vojáka. Zde dáváme svačinu a pokračujeme dále. Je krásně teplo, slunce hřeje.

Napojujeme se na nezpevněnou cestu, kterou dorážíme k Chatě na Kľačianskej Magure. Zde obědváme a pokračujeme na první vrchol – Suchý (1468). Pod Suchým, respektive v Sedle pod Suchým se fyzicky připravujeme na strmou cestu. Po namáhavé cestě se ocitáme na vrcholu, ze kterého jsou krásné kruhové výhledy na Lúčanskou Fatru, Beskydy, Malý Kriváň a Velkou Fatru. Po krátké přestávce pokračujeme dále na Stratenec (1513). Myslel jsem si, že když se dostaneme na Suchý, máme to nejhorší za sebou a cesta bude pokračovat více méně po hřebeni. Nikdy jsem se více nemýlil. Trasa vede strmými stěnami vrcholů, kde jsem měl se batohem a ještě nevyléčeným kotníkem strach lézt. Pokračujeme opatrně a pomalu. Na Stratenci se nezdržujeme, přestože jsou zde taktéž hezké výhledy. Náš další cíl je mohutný Malý Kriváň (1671), druhý nejvyšší vrchol Malé Fatry. Výstupem na něj se také pěkně zapotíme. Výhledy však stojí za to. Velký Kriváň s Velkou Fatrou máme jako na dlani. Chvíli si odpočineme a pokračujeme dále. Jako další vrchol nás čeká hora s výstižným názvem Pekelník (1609). Z Pekelníku pokračujeme na Veľký Kriváň – hrana. Je kolem čtvrté odpoledne, únavu už začínáme s Ondrou pociťovat, a tak se nám na Veľký Kriváň (1709), nejvyšší vrchol MF, moc nechce. Na Hraně se Ondra rozhodne a vyrážíme asi 300 metrů na vrchol. Chvíli na Kriváni odpočíváme a poté pokračujeme na hlavní vrchol výpravy – Chleb (1647).

Opět nás čeká hezký stoupák, už jsem si ale nějak za ten den zvykl. Z Chlebu jsou opravdu krásné výhledy. Západní Tatry, Nízké Tatry, Chočské vrchy, Velká Fatra a Beskydy můžeme pozorovat z jednoho místa. Možná šly vidět i Jeseníky, na ty jsem se ale zapomněl zaměřit. Na vrcholu Ondra vaří polívku na skvělém vařiči. Před osmou se vydáváme na Chatu p. Chlebom, která je vzdálena asi půl hodiny chůze. Na chatě je docela rušno. Restaurace plná, venku taky několik lidí. Zaplatíme si za nocleh venku euro/osoba a jdeme si vybrat místo ke spaní. Našli jsme si osamocené místo, kde ani moc nefoukalo. Rozbalujeme spacáky a rychle se do nich zabalujeme. Začíná přituhovat. Koukáme na 3 díly Simpsnů, u čtvrtého už spím. V noci mě budí hlasitá debata někoho z chaty. Taktéž slyším podivné šustění ze stromů kousek pod námi. Noc byla krásná, moře hvězd, viděl jsem i několik padajících hvězd. Usínám. Ve 2 hodiny mě budí Ondra s čelovkou, kterého obtěžuje drzá myš, která mu sežrala z batohu část rohlíku a kousek korbačíku.

Dále nás budí ve 4 ráno budík na východ. Ráno jsme byli překvapeni, když jsem z pláštěnky na batohu seškraboval jinovatku. Typujeme kolem -2°C. Boty byly taktéž zmrzlé. Docela nepříjemná věc lézt z teplého spacáku do promrzlých bot. Balením se mírně zahřejeme. Nasazujeme čelovky a vyrážíme zpátky na východ slunce. Zima přechází v teplo a teplo v horko. Sundávám jednu vrstvu oblečení a pokračujeme dále. Na vrchol dorážíme kolem 5 hodin. Na Chlebu docela fouká, a tak se opět navlékám. Rozkládám stativ a připravuji foťák. Ondra zalezl kdesi mezi kameny, kde nefouká. Byla krásná inverze, opět. Počasí nám poslední výlety vychází více než hezké. Bylo krásné pozorovat, jak se v určitém místě zvětšuje červená záře a poté vylézá rudý kotouč. Mezitím co fotím, Ondra vaří čaj, který měl v tu chvíli cenu zlata. Po focení pokračujeme krásným ránem.

Dalším vrcholem je Hromové (1636), z Hromové pokračujeme na Steny (1535). Na Stenách snídáme a koukáme na náš poslední vrchol, který bude stát za to – Stoh (1608). Na 1 kilometru musíme překonat převýšení necelých 400 metrů. Pod Stohem je krásný pohled na majestátný Veľký Rozsutec, který je jedinou ze sedmi šestnáctistovek Malé Fatry, kterou během této výpravy nezdoláme. Někdy příště. Na Stohu se dozvídáme, že do Kraľovan to je 2:35h, my máme do odjezdu vlaku asi 2:45h. Zkusíme štěstí a zrychlíme tempo. Dlouho nám to nevydrží, když nám končí naše zelená trasa. Co teď? Podle mapy se nedá špatně odbočit, podle GPS jsme však mimo trasu. Zkoušíme štěstí a sestupujeme lesem dolů, narážíme na cestičku vyšlapanou spíše divokou zvěří, než lidmi. Prodíráme se mezi malými stromy a já už považoval šanci stihnout vlak ve 12:44 za ztracenou, když v tom najednou narážíme na naší zelenou. Zrychlíme tempo, abychom dohnali čas, který jsme ztratili. Víc než za nalezenou cestu jsem byl rád, že neproběhlo překvapení medvědem. Poslední menší vrchol Žobrák (1308) procházíme. Místy skoro běžíme ale nakonec dorážíme ke Kraľovanům asi 20 minut před odjezdem vlaku. Zapomeneme odbočit a dostáváme se kousek do lesa. V kaluži na cestě nás čeká překvapení v podobě 2 medvědích stop. Jsem docela rád, že jsme na stopy nenarazili před spaním. V Kraľovanech více méně končí skvělé zakončení prázdnin.