Expedice Veľký Choč 25.-26.10.

2017-07-24T14:27:43+00:00

Po ne příliš dlouhé době přidávám další článek z přespání na horách. Tentokrát jsme s bratrem vyrazili na oblíbený Veľký Choč. Dlouho váháme, kam před státním svátkem vlastně vyrazit, až nakonec brácha vybral 2 možnosti, kam půjdeme. Byly to: Velká Fatra a její vrchol Šiprúň a Veľký Choč.

Ve 3 hodiny ráno se pro mě brácha zastavuje a jedeme na komárovské nádraží, kde necháváme auto a oddáváme se pouze vlakům a svým nohám. Až teprve ve vlaku se konečně rozhodneme, kam půjdeme. Podle názvu článku už víte kde. V půl osmé ráno dojíždíme do Ružomberoku a napojujeme se na modrou. Hlásili na víkend krásně, v tu chvíli bylo ale pod mrakem. Ze začátku jdeme kousek přes ružomberské pastviny, poté se dostáváme na lesní cestu. Chočské lesy jsou nádherné, čisté a v daném okamžiku díky mlze také tajemné. Cesta příjemně ubíhá. Pořád kontroluji hustou mlhu jestli se náhodou neprotrhává. Kousek před napojením na červenou se mi zdá, že obloha mírně tmavne. Brácha, který je o několik metrů dál potvrzuje, že vidí modrou oblohu. Bleskově vytahuji foťák a začínám s focením. Úžasná atmosféra. Děláme větší fotozastávku. Po nafocení pokračujeme příjemnou cestou. Doprovází nás krásné pohledy na zařezávající se slunce do mlhy. Se stoupající výškou přibývá sněhu, ze začátku ho sice moc není, jakmile ale dojdeme k legendárnímu Hotelu Choč, je sněhem pokrytá blízká pastvina. Zbývá nám už jen asi 3/4 hodiny cesty na vrchol.

Na Choči dáme v bráchou vrcholové pivo, chvíli posedíme a nakonec scházíme nebezpečnou cestou do sedla Vráca. V sedle roztahujeme karimatky a odpočíváme. Každý usínáme. Před 4. hodinou odpoledne se vydáváme na Malý Choč čekat na západ. Výhledy na Vysoké a Nízké Tatry jsou z Malého Choče nádherné. Po nafocení se kolem šesté vracíme do sedla a stavíme stan. Začíná přituhovat. Zalézáme do spacáku a koukáme na pár dílů Simposonových, při kterých večeříme. Kolem osmé hodiny jdeme spát. Vstáváme v 5 hodin. Jsou vidět hvězdy a také mraky v údolí. Další krásné ráno na horách. Zima je cítit, zvlášť na nohách. Rychle balíme stan a hurá na Veľký Choč. Teplo přichází rychle.  Na vrcholu už čeká jedna skupinka fotografů. Východ na horách je jedna z věcí, která nejde popsat, dokud se na vlastní kůži nezažije. Po nafocení sestupujeme stejnou trasou, jakou jsme na Choč přišli. Tentokrát jsou inverzní mraky o dost níž, než předcházející den. I skoro celý Ružomberok byl zahalen do mlhy. Z něj nám odjíždí vlak 10:11. V Žilině se stavujeme na jídlo a pokračujeme cestou do Ostravy. Na Svinově, když už jsme byli z vlaku ven, nás, teda spíš mě, čeká zpestření v podobě zapomenuté bundy a mobilu ve vlaku. Doma hned píšu Českým dráhám a ty mě po chvíli uklidňují tím, že bunda čeká v Praze na hlavním nádraží. Díky!