Bílá tma 31.1.

2017-07-24T14:27:43+00:00

Rozhodl jsem se, že od nového roku už nebudu psát o všech výletech, ale popíšu hlavně ty vícedenní, nebo ty, na kterých se stalo něco zajímavého.

Výlet na hřeben Jeseníků ze Skřítku na Ovčárnu byl však pro mě zajímavý. Jeden z mých cílů tuto zimu je zastihnout západ slunce na Petrových kamenech. Poslední autobus z Ovčárny jede v 17:30 a slunce už začíná zapadat chvíli před 5. hodinou odpoledne. Začínám z toho být mírně nervózní, a tak se snažím využít každé šance na pěkný západ. Počasí nebylo na poslední lednovou sobotu hlášené nějak extra dobré, přesto jsem si řekl, že když půjdu západ fotit, tak nic neztratím. V sobotu ráno mě potěšila modrá obloha a já tak dostal naději, že by plán mohl vyjít. Autobusem z Nákladní vyrážím před 9 a v tu chvíli začíná slunce osvětlovat Opavu. Celou cestu, až do Bruntálu, je krásně modrá obloha, od Bruntálu se však zatáhne a po slunci ani památky. Doufal jsem, že se počasí do západu umoudří. Na Skřítku se společně s téměř celým autobusem běžkařů vydávám na první záchytný bod, Ztracené kameny. Počasí se změnilo pouze v tom, že hustě sněžilo. Vůbec mi to zatím nevadilo, spíše naopak. Les ponořený v mlze a obalené stromy vytvářely společně s klidem úžasnou atmosféru. Po značené trase jsem nešel, jelikož značení na stromech bylo pod sněhem schované.

Nebýt běžkařů, jsem v Jeseníkách pravděpodobně ještě teď. Díky nim a jejich trasám jsem se tak často nepropadával do sněhu. Když se mi to povedlo, byl jsem ve sněhu skoro po pás. Nevím, jak se mi to povedlo ale úplně jsem minul Ztracené skály a najednou jsem se objevil před cedulí Pecný. Od té chvíle začalo foukat a vítr jenom zesiloval. Stopy od běžkařů už nešly díky navátému sněhu vůbec vidět, a tak jediné znamení, že jdu pořád po nich, bylo to, že když jsem udělal krok mimo ně, automaticky jsem byl po pás ve sněhu. Stejně užitečné jako stopy byly tyčky podél trasy. I když jsem v hustých mracích viděl pouze první 2, stačilo to, abych nešel mimo trasu. Na Jelení studánce jsem přisedl do boudy ke skupince dalších turistů. Nabral jsem sil a pokračoval dále. Času jsem měl celkem dost, přesto jsem nezpomaloval. Začínalo se mi jít hůře. Kousek za Jelení studánkou se vytvořilo v mracích okno a vykouklo slunce s modrou oblohou. Považoval jsem to za jedinou možnost udělat nějaké fotky. Během 5 minut ale byly hory opět pohlceny mrakem (na panoramatu vlevo). Pokračoval jsem dále. Sníh přešel z vloček na malé kroupy. Naštěstí jsem šel tak, že mi vítr spíše pomáhal. Na Vysokou holi jsem dorazil v kolem 2. hodiny a do západu zbývaly necelé 3 hodiny. Šance, že západ půjde vidět byly minimální, a tak jsem plán vzdal a šel jsem na autobus na Ovčárnu. V půl 4 jsem nasedl na autobus zpátky do Opavy.