Retezat 30.6. – 4.7.

2017-07-24T14:27:43+00:00

Táhl jsem k východu po Karpatech a přišel do rumunské země! Zamiloval jsem si ji stejně slepě a nerozumně, jako se starý muž dokáže k posměchu všech zamilovat do mladé dívky. Nalezl jsem hory, na kterých dosud celé dny nepotkáš člověka, jejichž vody jsou sladké a lesy bezcestné Miloslav Nevrlý, Karpatské hry

2x jsem dostal nabídku jet do Retezatu. Poprvé jsem ji ignoroval, už ani nevím proč, ale podruhé, když mi Robik sdělil, jaký je plán pobytu, jsem neváhal. Po uvolnění z brigády následovaly 2 nekonečné týdny netrpělivosti, nadšení, opětovného balení a vybalovaní se, než přišlo pondělí 29.6. V 8 večer vyjíždíme jako 9-ti členná expedice na jiho-západ Rumunska.

Den 1.

Když jsem v úterý ráno po probuzení uviděl z okna rumunské hory, v duchu jsem si říkal, že se na všechny určitě musím někdy podívat. Hory, zarostlé stromy, bez jediného vykáceného pásu lesa, byly úžasné. Po nějaké té zatáčce jsme se autem natočili tak, že jsem spatřil Retezat. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že zrovna ty majestátné hory jsou místem, kde strávím 4 noci. Projíždíme rumunskými vesničkami, které jsou o 30, 50 let pozadu, než ty naše. Cesta nás zavede až k přehradě Gura Apelor. Se sluncem se objevily v horách bílé chuchvalce po dešti. Za přehradou platíme horský poplatek 10leu/osoba a pokračujeme po nezpevněné cestě. Auto mělo skončit svůj úkol za necelých 19km, tuto vzdálenost zvládl zkušený řidič až za 2 hodiny. Nevadilo to. Alespoň jsem měl možnost prohlédnout si rumunské lesy. Na parkovišti Poiana Pelegii chvíli čekáme, než přestane pršet a poté nasazujeme těžké batohy a vyrážíme na dvouhodinový výšlap k největšímu jezeru Retezatu – k Bucuře (2040). U jezera stojí jen pár stanů a my tak nemáme problém najít místa pro ty své. Při vybalování přijde první problém. Robik zapomněl doma spacák. Nepříjemná situace vzhledem k tomu, že noční teploty se v létě pohybují kolem 5, 10°C a že jsme spali jen pár desítek metrů od jezera s 10°C vodou. Je asi 5 hodin odpoledne, plán na dnešek žádný není, a tak se rozhodneme, že se půjdeme podívat jako čtyřčlenná skupinka na sníh, který se zdál být od nás kousek. Počasí se zde velmi rychle mění a po dešti je tu opět slunce. Po chvilce nepozornosti se mi a Barči ztrácí z dohledu Robik s Evkou. Doufáme, že se jim nic nestane a jdeme ve dvou prozkoumávat okolí. Retezatu se říká pohoří tisíce jezer. A není se čemu divit. Od jednoho jezera vidíte další 3. Ať už malé, nebo velké, všechny mají ve slunci nádherně modrou barvu. O sviště zde taky není nouze. Po pár hodinách se vracíme do tábora. Na večer dáváme ve stanu pár dílů Simpsnů a zalézáme do spacáků. Až na Robika.

Den 2.

Robik se určitě nemohl dočkat rána, a tak vstáváme v 5, budíme Barču a jdeme fotit. Jdeme k vodopádu, který spojuje jezera Lacul Florica a Lacul Viorica. Je nádherně. Zpátky do tábora se vracíme před osmou a společně s ostatními nabíráme sil na kratší túru. Ze slunečného rána je najednou zatažené dopoledne doprovázené občasným deštěm. To nás neodradí a jdeme na Vf. Bucura (2433). Chůze po kluzkých kamenech byla pro někoho nebezpečná, pro jiné zajímavá. Spadal jsem do druhé skupinky, jelikož jsem šel nalehko s malou ledvinkou, v ní měl kousek chleba, paštiku a nůž. Ostatní věci jsme nechávali v táboře a věřili v dobrou povahu lidí, že naše věci nechají. Vedení rozhodlo, že na nejoblíbenější horu Retezatu, Retezat ( 2482) se dnes nepůjde, a tak se vracíme do tábora. Zastavujeme se u jezera Tau Portii, ve kterém prý žijí žábronožky. Hledání je však neúspěšné a my se v dešti vracíme do tábora. Je kolem oběda. Poobědváme a jako mladá čtyřka vyrážíme do auta pro deky, které mají Robikovi zpříjemnit zbytek pobyt. Cestou zpátky do tábora potkáváme baču s více jak 100 ovcemi. Holky na něj zkouší mluvit anglicky, i španělsky, ale zdá se, že bez rumunštiny se ho na ovčí sýr nezeptáme. Setkání s ním na mě velmi zapůsobilo. Jak jim stačí k životu málo. Nesl s sebou jen kus plachty proti dešti a na zádech měl pytel s moukou. Vše. U večeře nás navštíví liška, která se opravdu nebojí dojít si pro jídlo až k těsné blízkosti lidí. Po večeři dáváme pár dílů Simpsnů a jdeme spát.

Den 3.

Ráno vstáváme o hodinu dříve, než předešlý den a jdeme, bez holek, východ sledovat z vhodnějšího místa – Custura Bucurei (2370). Je jasno, na cestu nám svítí měsíc a po chvilce je i příjemně teplo. Jakmile vyjdeme do sedla Curmatura Bucurei, uvědomujeme si, že východ bude nezapomenutelný. Času máme do východu dost, inverze je docela vysoká a tak se rozhodneme, že si vyjdeme na již zmíněný vrchol. Dobře jsme udělali. Sedlo po chvilce zavalila mlha, která se už nerozplynula. Na vrcholu stihnu udělat pár fotek s jasnou oblohou. Další už nestihnu, protože inverze zavalila i nás. Chvíli po nás vyšlape nahoru jeden Rumun. Tuším, že první turista v Rumunsku, pokud nepočítám ty z tábora. Vypadá to, že mlha se jen tak nerozplyne. Kolikrát jsme to měli chuť vzdát a jít si ještě na chvíli lehnout, ale nakonec jsme zůstali a stálo to zato. Nebyl sice červený východ slunce, slunci stejně překážela mohutná hora, přesto roztrhané mraky s modrou oblohou a božským klidem byly úžasné. V táboře na nás čeká nejen snídaně, ale i hladová liška. Světlo na focení je lepší než předešlý večer, a tak beru foťák, kousek jídla a lákám lišku k sobě. Čekal jsem, že půjde blízko, ale že by mi žrala z ruky, to jsem vážně nečekal. Po snídani vyrážíme na nejdelší okruh po nejvyšších vrcholcích Rezatu. S Robikem jdeme rychlejším krokem a při čekání na zbytek si užíváme výhledy. Viděli jsme hory, kam až oko dohlédne. Kamenité, travnaté, lesnaté, strmé i hezky zaoblené. V Rumunsku si určitě každý přijde na své. První ze dvou hlavních cílů dnešního dne je nevyšší hora pohoří nesoucí název Peleaga (2509). Podle náročnosti bych ji jako nejvyšší vůbec neoznačil. Asi jsem byl v euforii z nádherného okolí. To druhý cíl, druhá nejvyšší hora Retezatu – Papusa (2508) mi přišla náročnější. Nejen výstupem ale i sestupem. O to sladší byla poté odměna v podobě malého travnatého místečka ideální k lehnutí. Pokračujeme kolem Custury (2457), od které se začíná pomalu měnit charakter hor. Už kameny přešly v trávu a začíná se více objevovat kosodřevina. Potkáváme další 2 bači s desítkami ovcí a několika psy. Lesem sestupujeme k autu, dáváme malou přestávku a vracíme se zpátky do tábora. Třešničkou dne je pozvání od horské služby na polívku*. Poctivá polívka s kusy masa a zeleniny byla výborná. Přátelští Rumuni nám nabídli, že Robik a já můžeme přespat u nich v chatce. Nabídky využijeme, a tak si jdeme brzy lehnout do měkkého. Na Simpsny jsme nezapomněli.

Den 4.

Jelikož jsme na plánovanou horu Retezat ještě nevyšli, byl plán poslední túry jasný. Jdeme kolem známého jezera žábronožek, pod Bucurou až na Retezat. Zde potkáváme další turisty. Mezi nimi i několik Čechů. Na Retezatu čekáme na výhledy, které však přes mraky nepřichází. Do tábora jdeme ze začátku po značené trase, poté si ale zkrátíme cestu přes kamenné pole. Jeden špatný krok zde mohl znamenat, v lepším případě, konec prázdnin. O to byla cesta dobrodružnější. S blížícím se víkendem přibývalo také lidí. S českými nebo slovenskými horami to však, co se počtu lidí týče, nešlo srovnávat. Do tábora přicházíme docela brzy, plán žádný není, a tak si s Robikem řekneme, že si vyběhneme na horu, na kterou jsme měli výhled ze stanu. Na vrcholu si užíváme klidu a západu slunce. Poslední noc spíme opět ve stanu, akorát si měníme role. Já budu mrznout pod dekou a Robik se, doufám, vyspí.

Den 5.

Noc byla i přes několik vrstev oblečení nekonečná. A to jsem si ještě večer hrdinsky říkal, že si na noc obleču kraťasy. Se sluncem přichází teplo, a tak je čas vylézt ze stanu. Po snídani balíme věci. Jdeme se ještě rozloučit s horskou službou a bačou a poté už nasazujeme batohy a sestupujeme k autu.

Další den relaxujeme v rumunském aquaparku a poté nám zbývá jen cesta domů.

Byl to úžasný týden s příjemnými lidmi v nádherném prostředí. Už teď vím, že tahle návštěva Rumunska nebyla poslední.

* Zajímá-li někoho recept polívky, napište. Polívka nám tak chutnala, že jsme od horské služby dostali recept v rumunštině.