Další pokus o zachycení inverze a sněhu zároveň je tady. Po prvním nepříliš úspěšném focení této kombinace jsem se rozhodl na Lysou vyjít znovu. Nečekal jsem, že by se mnou někdo takhle šel, přesto jsem zkusil oslovit spolužáka. A vyšlo to. Od začátku týdne jsme byli oba plní očekávání. Předpověď počasí, přestože se každý den měnila, nám hrála do karet.

V pátek 27. nasedáme do vlaku a 22:44 se vlak rozjíždí. Po přestupech na Svinově a Hlavním nádraží v Ostravě vysedáme po půl 1 ve Frýdlantu. Čekají nás 4 kilometry nezajímavé asfaltky, při kterých nás chvilkami osvěcuje prodírající se měsíc. U Rajské boudy začíná docela hustě sněžit. Chůze po čerstvě zasněžené cestě chatařskou oblastí a všudy přítomným tichem je nádherná. U korýtka koštujeme skvělou vodu a pokračujeme lesem už po nezpevněné cestě. Chvilkami čerstvý sníh klouže, ale jinak se jde příjemně. Hustá mlha naznačuje, že jsme se pravděpodobně dostali do inverze. Ceduli, oznamující výskyt velkých šelem, už beru, oproti minulému výstupu, s úsměvem. U Lukšince dáváme další pauzu. Zde se dostáváme na horní hranici inverze, jak naznačuje měsíc a hvězdy. 

Po chvilce pokračujeme, ne však na dlouho. Pár metrů nad altánkem se ukázaly paprsky měsíce skrz zbytky inverze. Překvapilo mě, že měsíční svit je tak silný a vytváří paprsky, a proto vytahuji foťák. Inverze se pohybovala rychle a než stačím zmáčknout spoušť, chuchvalec mlhy je pryč. Pokračujeme dále, nyní už s čistým nebem posetým hvězdami.

Čas nás nenutí využít zkratku, a tak jdeme po červené za výhledy směrem na Ostravu a Jeseníky.

Ta atmosféra byla úžasná. Bez jakéhokoli větru nebo vánku jsme v naprosté tichosti pozorovali tekoucí inverzi, prodírající se světlo měst přes ni, zasněžené stromy a souhvězdí Orion nad nimi. Tohle bych mohl pozorovat hodiny. Protože už je před pátou, pokračujeme dále.

Pod Lysou se nám ukazují vyšší vrcholky Beskyd se Smrkem v čele. Tento výhled nás doprovází až na vrchol. Na Lysou dorážíme společně ještě se 2 turisty. Na vrcholu foukal studený vítr a my se museli u vysílače obléct co nejrychleji, abychom nepřišli o cenné teplo.

Chvilku se rozkoukáváme po Lysé a poté sejdeme kousek pod vrchol, kde je krásný výhled na Smrk, Kněhyni a další ale také na Malou a Velkou Fatru. Po nafocení jdeme hledat místo na východ slunce. 

Záře nad obzorem napovídala, že nám zbývá tak hodinka do východu. S místem jsem stále nebyl spokojen a přesto, že se kolegovi zdálo místo dobré, jsem se vydal hledat lepší místa. 

Hledání bylo tak dlouhé, že z toho spolužák na chvilku usnul. Ovšem sníh a následný rozjezd na pláštěnce po něm ho rychle probudil. Když jsme došli k prvnímu vyhlédnutému místu, nepřišlo mi tak dobré, jak před chvíli, a tak jsme se vraceli zpátky. Poté mi to opět nedalo a vyrazili jsme na další místo, ze kterého však nešlo udělat panorama… a tak jsme se opět stěhovali.

Parťák byl k mému překvapení klidný a tolerantní, za což mu patří dík. S posledním místem jsem se naprosto spokojil. Rozkládám stativ a fotím inverzi. Od východu se k nám blíží oblačnost, která pravděpodobně zastíní východ slunce.

Když nám dojde, že se slunce opravdu dnes neuvidíme, dělám první a poslední panorama a jdeme zpátky. V půl 8 už je Lysá plná turistů. Trošku mě zklamalo, kolik turistů na vrcholu neodpovídalo na pozdrav, ovšem zpáteční cesta to zpravila, neboť odpověděli všichni, které jsme pozdravili. Kousek nad Lukšincem před námi bylo rozhodnutí, zda zkusit štěstí a chytnout vlak, který měl jet za 40 minut, nebo dojít v klidu a jet vlakem o 2 hodiny později. Zkusili jsme štěstí a vyzkoušeli všechny zkratky, které znám a nakonec to vyšlo.