Malá Fatra 27. – 28.12.

2017-07-24T15:32:13+00:00

To nejlepší na konec roku. Po vydařeném výstupu na Lysou jsme zvedli laťku výše. Dohodli jsme se na navštívení Malé Fatry během vánočního volna. Nic náročného, jen pár kilometrů po fatranském hřebenu s přespáním na Chatě pod Chlebom. Rezervaci zajistil kámoš už začátkem prosince, tak jsme měli jistotu spánku v teple. Podle fotek nebylo na kopcích moc sněhu, proto jsme základní zimní vybavení nechali doma a šli docela nalehko.

Brzo ráno v neděli 27. 12. nasedáme rozespalí do vlaku, ze kterého po přestupu ve Svinově vystupujeme v Žilině, která je pod pokličkou mraků. Nasedáme do posledního dopravního prostředku toho dne a kocháme se výhledy z autobusu na trhající se mraky a okolní vrcholky. Plánovaný výstup z autobusu měl být ve Vrátné, ovšem z nejasných důvodů jsme vystoupili o 5km dříve, ve Štefanové. Po přeplánování trasy následoval výstup na Chatu na Grúni a odtud pak na fatranský hřeben. Ještě po neplánovaném výstupu z autobusu se nám povedlo zabloudit, tentokrát už naštěstí jen asi o kilometr. Konečně nacházíme modrou a vydáváme s vstříc fatranským kopcům. Do kopce se v kombinaci s blátem a zmrzlým blátem nešlo příjemně. Po chvilce se nám odkrývá pohled na nádherný Velký Rozsutec. U chaty se napojujeme na žlutou, která vede po pěkném stoupáku. Zatínáme zuby a jdeme na to. V poledne se konečně dostáváme na červenou stezku. Je to zde - Rozsutec a StohNaskytují se nám dech beroucí pohledy na Stoh, Rozsutec, Chleb a další. Počasí nám přeje, v triku s dlouhým rukávem se jde příjemně. V plánu je dojít na nejvyšší vrchol MF – Velký Kriváň (1709), odkud snad nafotíme západ slunce. Místy nás zmrzlý sníh nutí jít opatrně, času je však dostatek. Nejhorší úsek je v tomhle ohledu ze Snilovského sedla na hranu pod Kriváněm. S přibývajícím časem se počet turistů zmenšuje a my tak vychutnáváme nádherné výhledy s větším klidem.

Zdá se, že západ slunce se vydaří, a proto hledám místo k položení stativu. K večeru začíná docela foukat, naštěstí stativ je pevně položen. Zkouším první panorama Javorníků a Beskyd v pozadí.

1

Barvy se začínají oteplovat a mraky naznačují, že se chystá na velké představení. Začíná čas ignorování parťáka.

Velký Kriváň

Inverze v Žilinské kotlině a zapadající slunce za Malým Kriváněm. To je něco úžasného.

3

Mraky se začínají červenat a předpověď červánku nám vyšla. Ať není na fotkách stále stejný pohled, rozhodneme se vyjít na Velký Kriváň. Cestou nahoru fotím část dnešní trasy, nad kterou se odehrává nezapomenutelné divadlo.

4

Nevěděl jsem, kde postavit stativ, protože všemi směry bylo něco úžasného.

5

Vítr byl opravdu extrémní. Na zmrzlém povrchu jsme neměli šanci se udržet, pouze tráva zajišťovala vhodný povrch v této situaci.

6

Na vrcholu potkávám pouze jednoho fotografa, který jistě zažíval stejné chvíle štěstí, jako já.

7

Schválně jsem se zaměřil, jak hodně jsou syté barvy mraků, abych to pak doma nepřehnal s úpravami, ale v tu chvíli jsem si myslel, že to přehnat ani nepůjde.

8

Krásné představení se blíží ke svému konci a my si uvědomujeme, že jsme právě byli součásti západu, který by nám každý záviděl.

9

Poslední snímek napůl zakrytého Martina a vydáváme se už téměř ve tmě na téhož dne už poslední dvou a půl kilometrovou cestu na chatu.

Na chatě panuje veselá atmosféra. Platíme za nocleh a za odměnu si dáváme polívku s pivem. Po jídle jdeme na pokoj se zabydlet. Po chvilce přichází na pokoj parta 8 skvělých lidí. Nalévají nám na seznámení po štamprli a po chvilce jdou do hospody. My se už pomalu chystáme ke spánku, když v tom za námi přijde Nika, která nás zve, abychom za nimi šli sednout. Něco slavili, jednou to byl předčasně Nový rok, poté něčí narozeniny. My si s kolegou uvědomujeme, že výstup další den na Velký Rozsutec bude náročnější, než jsme si mysleli. Po půlnoci se jdeme v šesti lidech podívat do Snilovského sedla za svitu hvězd a měsíce. Po jedné hodině dorážíme na pokoj, kde po chvilce usínám. Budík, nastavený ještě zavčasu předchozího dne, nás v 5:30 budí na východ. Potichu se loučíme se slovenskými kamarády a vyrážíme na Chleb.

Zdá se, že nás čeká další představení. Ovšem po předešlé noci je jasné, že dostat se na Chleb nebude jen tak. Bohužel po chvilce se obloha zatahuje a my jsme v husté mlze. Plán zdolání Velkého Rozsutce se odkládá na rok 2016, dnes to opravdu nepůjde. Už nejsme v časové tísni, tak pod Chlebem v závětří leháme do trávy a na chvilku usínáme. Z Chlebu jdeme k horní stanici lanovky z Vrátné. Je půl 9 a lanovka jezdí až od 9, takže se vydáváme na trasu, která byla původně plánovaná na předchozí den. Jedná se sice o dvoukilometrovou trasu, ale přesto se nám zdá nekonečná. S kolegou dáváme přednost chůzi do prudkého kopce než z prudkého kopce. V půl 10 dorážíme do Vrátné, nasedáme na autobus do Žiliny, ze které pak vlaky dojíždíme až do Opavy.

Tohle byla jedna z nejúžasnějších akcí na horách. Ovšem jediná chyba byla v tom, že jsem špatně nastavil foťák, který pak fotil na vysoké ISO. Proto jsou fotky toho nezapomenutelného západu nekvalitní :-(.

Díky, Slovensko.