Červnová Malá Fatra

2017-07-24T15:31:03+00:00

Musel bych pořádně zavzpomínat, abych si vzpomněl, kdy jsem naposledy spal pod hvězdami na horách. Řekl jsem si, že hned po maturitě, jak to bude možné vyrazím. Přišlo ale období bouřek a já byl donucen spaní odkládat. Až konečně 6. a 7. předpověď hlásila jasno ve dne i v noci. Bylo tedy jasné, kdy se jede, jen jsem ještě nebyl jistý kam. V plánu byly Jeseníky, ale jak překonat svůj strach z medvědů jinak, než jet mezi ně?

V pondělí 6.6. kupuji jízdenku do Žiliny, kde také po půl 10 vystupuji. Hodinu čekání na vlak do Šútova využívám k nakoupení jídla. Hodina rychle uteče, nasedávám do dalšího vlaku a kolem půl 12 nasazuji batoh a začínám 9,5 kilometrovou trasu k Chatě pod Chlebom. Předpověď Norům vychází perfektně. Jsem rád, jak vcházím do příjemného chládku lesů Šútovské doliny. Cesta příjemně ubíhá a já se po několika kilometrech ocitám u nejvyššího vodopádu MF – Šútovského vodopádu. Zde si dávám oběd při hukotu spádu vody. Příjemná cesta skončila a nyní mě čekala více jak dvoukilometrová část ne zrovna mírného kopce. Po prvním kilometru úspěšně vycházím z malofatranského lesa bez náznaku přítomnosti chlupáčů. Kousek za hranicí lesa se nachází Mojžíšové prameny. Jak jsem byl vyprahlý, tak svěží voda byla balzám pro tělo i duši. U pramenů dávám chvíli pauzu a užívám si první výhledy na Stoh nebo na vzdálený Choč.

Mojžíšové prameny

Po osvěžení pokračuji zbylý kilometr k sedlu mezi Úplazem a južným vrcholom Sten. Odteď to je na chatu kousek a navíc po vrstevnici. Úplaz

U chaty se mi naskytne, pro mě, nevídaný pohled. Pouze jedna turistka. Odkládám batoh a jdu si do chaty pro pivo a zaplatit si venkovní nocleh. Z lavičky si vychutnávám jak pivo, tak výhledy na Velkou Fatru, Tatry, Choč… Je skvělé takhle sedět a vzpomínat na to, jak jsme tam před několika měsíci bojovali se sněhem a mlhou, tam zase, jak jsme měli srdce až v krku při přeběhu medvěda kousek od nás, nebo tam, jak se nám podařilo zachytit úžasnou inverzi při východu a západu slunce. Mám štěstí, že mám stále dost času přidávat další a další nezapomenutelné okamžiky a prodloužit tak dobu vzpomínání při podobné příležitosti. Dost bylo filozofování, doplnil jsem energii a vydal se fotit západ slunce na Velký Kriváň. Nebylo kam spěchat, do západu zbývaly tak 4 hodiny.

Na vrcholu se oblékám a opět si vychutnávám klid. Chvilkami usínám. Po chvilce se začínám nudit, tak zkouším něco fotit nebo se procházím po vrcholu. V tom zahlédnu asi 500 metrů v údolí medvěda. Zůstal jsem klidný, chvíli jsem ho pozoroval ale když si to namířil nahoru směrem na Pekelník, tak následovala jedna rychlá fotka, balení a svižnější chůze z vrcholu. Nechtěl jsem se s ním na liduprázdném pohoří setkat, tak jsem si našel místo na focení západu kousek od horní stanice lanovky. Přes silný opar vytvářelo slunce krásné paprsky. Nádherná podívaná.

Snilovské sedlo

 Následuje ještě jedno panorama a vracím se ještě za světla na chatu.Snilovké sedlo

Na chatě je už více lidí. Našel jsem si místo u zídky, kde roztahuji karimatku se spacákem. Čerstvý vítr mě nutí, abych se do něj co nejrychleji zabalil. Měl jsem dilema, zda jít na 2 hoďky spát a poté nafotit Mléčnou dráhu, nebo nechat její focení na jindy. Únava a pohodlí rozhodly. Jak se v noci probouzím zimou, mám nad sebou miliony hvězd a mezi nimi krásná MD směřující za Velkou Fatru. Budím se 10 minut před budíkem v půl 4, rychle balím a s mírným strachem z medvědů mířím za východem na Steny – južný vrchol. Na vrcholu čekám asi 10 minut na první paprsky.

Steny - JV

 Je to paráda. Vychutnávat si ten klid na mohutných horách s hlubokými údolími. To je něco nepopsatelného, co každý pochopí, až daný okamžik zažije. Jak píše Miloslav Nevrlý: Celý svět ti v tu jitřní chvíli patří. Sedíš o samotě, nepatrný a bezvýznamný, nikdo o tobě neví a přesto: v takovém jitru ti patří zeměkoule!

Steny - JV

Steny - JV

Steny - JV

 Dost bylo kochání, balím fotověci a pokračuji hřebenem směrem na Poludňový Grúň.

Steny - JV

 Překvapilo mě, že nacházím ve stínu lístky s jinovatkou. Při chůzi je však dost teplo a já na Grúni měním kalhoty za kraťasy a bunda jde také do batohu. Teď už mě čeká jen několik kilometrů cesty z kopce až do Štefanové. Po dlouhém čekání na autobus do Žiliny čekám stejně dlouho na vlak domů.

Stále „čekám“ na výpravu na Slovensko, ze které bych byl zklamaný. Tentokrát se to naštěstí opět nestalo. Slovensko zkrátka nikdy nezklame.