Přechod pohoří Rodna 21.8. – 26.8.

2017-07-24T15:29:44+00:00

Na poslední chvíli nám to Rumunsko přeci jen vyšlo. Když jsem loni navštívil Rumunsko poprvé, hned mi bylo jasné, že tehdy to nebylo naposledy. Nastal tedy rok plánování a vymýšlení, kam se vydat příště. Tím, že v Rumunsku jsou hory všech snad typů, bylo z čeho vybírat. Po několika změnách nakonec padla volba na pohoří Rodna. Na hřebeni jsme jako čtyřčlenná skupinka strávili 3 noci.

Den 1.

Měli jsme před sebou součást výpravy, kvůli které Rumunsko několik lidí odřeklo. Cesta vlakem. Čekalo nás 19 hodin nejkrásnějším dopravním prostředkem. V 6 hodin vyrážíme autem z Vršovic do Brna na vlak. Před půl 9 začíná naše mnoha hodinová cesta. Dvouhodinovou pauzu v Budapešti využíváme ke krátké prohlídce města, které mě příliš nenadchlo. Dalším spojem cestujeme přes půlku Maďarska na východ. Z okna vlaku se nám nabízely pouze 2 pohledy. Kukuřičná a slunečnicová pole. Po několika hodinách a 2 hraničních kontrolách vjíždíme za tmy do Rumunska a do druhého dne…

Den 2.

Ve dvě ráno vystupujeme v rumunském městě Beclean pe Somes. Zde asi hodinu čekáme na náš poslední vlak. Tento vlak nás vysazuje v půl 5 v menším městě Romuli, které je hned u plánovaného pohoří. Nádražní budova vypadá dost opuštěně, uvnitř rozbité zdi, odpadky, kravské výkaly. Protože je ještě dost tma, rozhodli jsme se, že roztáhneme karimatky a na chvíli dospíme spánkový deficit z vlaku. Probuzení po dvou hodinách do kopcového prostředí byla oproti plochému Maďarsku příjemná změna. Romuli

Snídáme a hned poté začínáme naši skoro šedesátikilometrovou trasu pohořím. Procházíme městem a uvědomujeme si, že na rumunské poměry vypadá dost dobře. Krásný kostel, nové umělé hřiště, nové domy. Slunce paří a vypadá to, že dnešní den v horku nebude jednoduchý. Několik kilometrů jdeme nezpevněnou cestou údolím. Kousek za kempem Zavoaiele Borcutului jsme se napojili na špatnou cestu a na správnou cestu nás ochotně navedl až místní bača. Před sebou máme několikakilometrový stoupák. Cestu nám zpříjemňují pohledy na volně se pasoucí koně. Nastává první problém. Ve vedru rychle mizí zásoby vody. Problém byl o to větší, neboť k přípravě 80% jídla bylo třeba vody. Naše potřeby se snažíme co nejvíce omezit a soustředíme se jen na kopec.

Rodna

Na vrcholu Vf. Batrana (1710) vidíme přicházet další problém – bouřku. Plán je tedy takový, že dojdeme pár kilometrů do místa, kde by snad mohla být voda a když by nebyla, tak sníme zásoby jídla určené na obědy. Kolemjdoucích se ptáme na vodu a všichni nám říkají, co nechceme slyšet. Jedna rumunská rodinka nás považovala za zoufalé a dala nám svou pet láhev s vodou (prý, že si máme na Rumuny dávat pozor, aby nás neokradli :-)). Ke štěstí nacházíme po chvilce slabý pramínek. Bouřka se rychle přibližuje a my jsme nuceni sestoupit kousek níže, kde postavíme stany. Déšť snad počkal, až si je postavíme. 5 minut poté, co jsme zalezli do stanů se spustil dvouhodinový silný liják doprovázený blesky a hromy. RodnaTen pocit zaslouženého dne, narážející kapky do stanu a pohodlí v něm nás všechny hned uspal. Bouřka přešla chvíli před západem slunce a mi tak nabízí ještě krásně zbarvené mraky. Rodna Rodna Rodna Rodna RodnaNěkolik fotek a následuje večeře, po které jdeme spát. Pro klidnější spaní zavěšujeme všechno jídlo na vzdálený strom.

Den 3.

Během noci několikrát kontroluju, zda má cenu vyběhnout na kopec a nafotit si východ slunce ale téměř zatažená obloha mě nechává až do rána ve stanu. Ráno v klidu snídáme a až při balení stanů nás popohání mírné mrholení. Vybíháme zpátky na cestu a pokračujeme dále.RodnaRodnaPo chvilce se nám ukazuje slunce a cesta příjemně ubíhá. V sedle Tarnita La Cruce nám polský pár oznamuje, že další pramen je po 6 hodinách chůze. Počítáme s tím a pokračujeme dále. Ne však na dlouho. Po chvilce scházíme ze značky a jsme nuceni se kousek vrátit. Trasa vysoké hory naštěstí obchází po traverze, což nám šetří mnoho cenných sil. Až druhý den na horách se nám ukazuje, jak je Rodna krásné pohoří. Výhledy na hory, kam až oko dohlédne, volně se pasoucí koně, krávy, ovce a tak dále. Ve 2 odpoledne docházíme k pramenu, dopouštíme zásoby vody a dáváme se do řeči se dvěma Čechy. Pak pokračujeme dále. RodnaKolem 5 odpoledne docházíme do sedla Saua Puzdrelor, kde stavíme stany. Zatáhlo se a mlhu doprovází silný vítr, proto teplo ve stanu má pro nás velkou cenu. Večeříme, hrajeme karty a během toho se vyjasňuje. Neváhám, beru fotověci a vybíhám si na nepojmenovaný vrchol kousek od stanů. Na vrcholu mám štěstí na inverzi v údolí. RodnaRodnaRodnaRodnaRodnaRodnaRodna RodnaUžívám si výhledy a focení. Při nafocení poslední fotky panoramatu se přes vrchol převalí mlha a schová slunce do mraků. Občas se slunce ještě přes mraky ukáže, ale po chvilce už nedávám výhledům naději a vracím se zpátky. Rychle zalézám do spacáku a před usnutím nás čeká jen Cimrmanova Švestka. Po zhlédnutí vykouknu ze stanu a vidím jasnou oblohu plnou hvězd. To nám dává naději na východ, a tak nastavuju budík na 5 hodin a jdeme spát.

Den 4.

Do rána se opět zatáhne a my raději zůstáváme ve spacácích, přestože o pár výškových metrů můžou být výhledy úplně jiné. V půl 8 mě budí sluneční světlo prodírající se stanem. Sice silně fouká, ale i tak je ráno mnohem krásnější, než to předchozí.RodnaRodna RodnaSnídaně, pár fotek a pokračujeme dále. Výhledy jsou ještě krásnější. Počasí nám opět přeje a proto jdeme s chutí a kilometry rychle ubíhají. U Saua Gargalau doplňujeme zásoby pití a zrychlujeme tempo s tím, že třeba dojdeme pod druhou nejvyšší horu Rodny, kde se nachází další pramen. RodnaRodnaRodnaRodna

Terén je až na menší skálu blízko Coasta Neteda příjemný. Po posledním, celkem náročném, stoupáku si jsme jistí, že téhož dne dojdeme na plánované místo. Když jsme se rozhlíželi po místu na stany, narazili jsme na malý přístřešek. Je rozhodnuto. Poslední noc přespíme v pohodlí a ušetříme si balení stanů. Opět večeře a já se sám vydávám zkusit nafotit západ, i když viditelnost je jen několik metrů. Teplé oblečení mi dovoluje si počkat až do poslední chvíle na zázrak. Ten nakonec přijde a nízké mraky vytvářejí okénka v obloze. Sice to není taková paráda, jako předchozí západ, ale i přesto to má své kouzlo a stálo za to vyrazit z tepla chatky.RodnaRodnaRodnaZa šera se vracím do chatky. Vypadá to, že by noc mohla být jasná. Nespoléhám na to a raději hned, jak je tma, jdu fotit hvězdy. Stihnu udělat jednu fotku a opět se zatahuje. Rodna

Den 5.

V 5 hodin zvoní budík, jdu se podívat ven a počasí se od posledního vykouknutí nezměnilo. Přesto budím Týnu a jdeme zkusit štěstí na druhý nejvyšší vrchol – Ineu (2279). Cestou občas prosvítá měsíc skrz mraky ale naději nám to moc nezvedá. Na vrcholu se ocitáme docela brzy před východem, a proto zalézáme za kámen a Cimrman nám odvádí myšlenky od zimy. Chvilkami se ukáže vedlejší, menší bráška, Ineut (2222), pořád ale žádné východové barvy obloha nemá. Vzdáváme to a půl 7 se vracíme do chatky, kde ještě chvilku dospáváme. Budí nás až teplá snídaně. Po ní se balíme a v půl 10 opouštíme chatku. Počasí se začne zlepšovat a hory se s námi loučí hezkým počasím. Při sestupu do Valea Vinului míjíme stáda ovcí a koní. Na rozcestí červené/modré nás mapy.cz trošku zklamaly (přesto to jsou nejlepší mapy), neboť podle GPS jsme se dlouho (a přesně) drželi červené, přesto cesta pomalu přecházela jen v pěšinku od zvěře a nakonec jsme v travnatých svazích nerozeznali ani tu pěšinku. Věděli jsme, že se musíme dostat do údolí, jen nás znervózňovala skutečnost, že žádnou cestu nemáme. Sestupovali jsme tedy přímo dolů, dokud jsme nezahlédli salaš. Vydáváme se k ní a místní bača nás ochotně navádí. Cestu, na kterou nás navedl, vedla několik set metrů do kopce, ale tím, jak jsme byli bezradní, jsme mu i tak důvěřovali. Nakonec jsme narazili i na ztracenou červenou. Nyní nás čekalo jen 5 kilometrů lesem do vesnice. Ve vesnici jsme se rozhlíželi po zastávce, ale marně. Ptáme se místní paní na autobus ale ta nám vysvětluje, že tady žádný autobus nejezdí. Pošle dcerku pro mobil, kterým nám zavolala taxi. Dokonce taxikářce řekla, že potřebujeme vysadit u zastávky. Pomoc to pro nás byla obrovská a my se ve 2 odpoledne ocitáme v městečku Rodna. Zde nás otravuje jeden Rumun, že nás za 70 eur doveze do Becleanu, který je podle něj vzdálen 300km (ve skutečnosti necelých 70). Přes jeho vytrvalost několikrát odmítáme a nakonec se za přibližně 150Kč dostáváme busem do Ilvy Micy a odtud vlakem do Becleanu. Máme dostatek času, tak si procházíme město. Hezké parky, čisté ulice, příjemné hospůdky. Město na nás zapůsobilo příjemným dojmem.

Den 6.

Vlakem do Budapešti vyrážíme 0:20. Rumunským průvodčím dáváme 20 eur do kapsy za první třídu. I když nás sice v Maďarsku vyhnali, prospali jsme se docela dlouho a až na dvě kontroly, jsme nebyli nikým rušeni. Opět 2 hodiny času v Budapešti, poté tak tak vlak na Svinov a poté se opět natěsno dostáváme v půl 8 večer do Opavy, kde naše akce ‚Rumunsko‘ skončila.

Info pro Vás:

Jednalo se o 4 dny v krásném prostředí pohoří, které leží na severu Rumunska blízko hranic s Ukrajinou. Rodna ze severu sousedí s menším pohořím Maramureš. Nejvyšší vrchol Pietrosul Rodnei měří 2303mnm. Hřebenovka je poměrně nenáročná, často trasa vede traverzami a přes vrcholy vedou jen malé pěšinky pro velké nadšence. Vody je v horách tak na necelý den, proto raději při každé příležitosti doplňovat zásoby. V pohoří je dost tábořišť, ale pokud se člověk chová slušně a neničí okolí, neměl by být problém stanovat kdekoli. Trasy jsou poměrně dobře značené, ale nespoléhejte na velikost vyšlapané cesty. Na krajích pohoří je dost širokých vyježděných cest, které vedou k salaším. Pozor tedy, aby jste takovou cestu nezaměnili s turistickou trasou a zbytečně nescházeli :-). Bacha i na tvar značky, je rozdíl mezi stejně barevnými proužky, kolečkem nebo trojúhelníkem. Je téměř nemožné z nějakého vrcholu nevidět salaše. Stáda dobytka stejně tak. Bačové jsou přátelští, stejně tak ostatní Rumuni, se kterými jsme se setkali (až na výjimku v Rodně). Z pasteveckých psů taky nemějte strach, ale ostražitost je nezbytná. Cesta Brno -> Rumunsko, Rumunsko -> Opava vyšla asi na 3 200Kč pro jednoho.