Za výhledy do Nízkých Tater

2017-07-24T15:30:20+00:00

Napotřetí už Nízké Tatry nezklamaly. Poprvé jsme to otočili kvůli nepřízni počasí a podruhé nás kombinace únavy a pohodlných lehátek přesvědčila, asi hodinu od vrcholu, dát přednost spánku před nočním výstupem. Teprve až napotřetí, v neděli 7.8., jsem měl možnost poznat krásu NT.

V 5:45 vyjíždím ze Svinova směrem do Ružomberoku. Po tradiční hodinové pauze v Žilině zde v půl 10 vystupuji a další hodinu a půl čekání na autobus využívám k obědosnídani. Po chvilce za mnou přijde starší pán, který byl u zubaře a ani mu poté nezbylo na autobus, tak po mně chtěl drobné. Něco jsem mu dal a poté jsme se dali do řeči. Mezi tím přišel další chlap, taky pro peníze. Když jsem řekl, že už potřebuji drobné na autobus, chtěl po mně alespoň jídlo. Když starší pán odešel, po chvilce přišla slečna, že se jí vybil mobil, jestli si může zavolat. Do třetice jsem vyhověl a poté už přijel autobus, konečně :-)). V 11:40 vystupuji plný očekávání v Liptovské Lúžné. Po chvilce vcházím do lesa, kde však po půl hodině končí cesta a já se nacházím na pololoukách. Naštěstí po chvilce mě dohání pár Slováků, kteří GPSko nachází ztracenou cestu. Malá pěšinka vede strmě krásným lesem, ovšem občas je problém nevybočit. Nakonec mě pešinka vyhodí na lesní cestě v oblasti popadaných stromů a na chvíli mám před sebou bezstarostný stoupák. Po chvilce je cesta opět těžko rozeznatelná, na druhou stranu je všude plno borůvek. Každou chvilkou vychutnávám lesní plody a díky tomu se během chvilky ocitám na hřebeni. Ihned se naskytují krásné výhledy. Původně jsem chtěl první den dojít k útulni Ďurková, tak jsem šel pomalu a užíval si letní den na horách.

Latiborská hoľa V půl 5 dorážím na Ďurkovou. Co dělat tak dlouho do západu jsem nevěděl, tak proběhla změna plánu. Zrychlil jsem s tím, že musím dojít do večera na Chopok. Překvapilo mě, že na nedělní hezký den je dost málo turistů. Vůbec mi to nevadí a dál si vychutnávám pohledy na Vysoké Tatry a obě Fatry. Na Chabenci, kde jsem chtěl původně fotit východ, dávám chvíli pauzu a uvědomuji si, že je to parádní vrchol na focení. No co, někdy příště. Nasazuji batoh a pokračuji na Kotliská. Všímám si dvou kamzíků, kteří mě sice spatřili, ale nijak zvlášť na mě nereagovali. Jsem od nich tak 10 metrů a stále nic. Vytahuji foťák a snažím se je zachytit. Bez problému, skvělá spolupráce. Nechali mě přijít přibližně na 3 metry. Paráda.

Kotliská

Nechtěl jsem je dál rušit, tak balím foťák, když v tom přeletí policejní vrtulník a kamzíci najednou nikde. Aspoň je vidět, co zvířata opravdu ruší. Na vrcholu dělám ještě pár foto a pokračuji dále.

Kotliská

Jde se nádherně, po chvilce potkávám skupinku asi 15 kamzíků s několika mladými. Celkem jsem narazil asi na 2x více kamzíků než lidí. Na Poľaně podruhé měním plán s tím, že západ nafotím na Dereších, místo na Chopku. Uvědomuji si, že jsem v Nízkých Tatrách našel svou krevní skupinu, co se týče typu hor. Nadšeně pokračuji na Dereše, kam v 7 dorážím. Hážu na sebe téměř všechno oblečení, jinak by mě silný vítr z údolí nenechal na vrcholu moc dlouho. Barvy se pomalu začínají oteplovat a slunce v kombinaci s oparem vytváří na vrcholcích krásnou podívanou.

Dereše Dereše

Paráda, tohle mi hodně chybělo.

Dereše

Dereše

Slunce zapadlo, a tak pokračuji ještě kousek na Chopok. Času je stejně dost a než abych ho proležel, tak raději dělám menší fotopauzu u Dereše – rozcestí.

Dereše

Jestli jsem byl z něčeho zklamaný, tak jen z Chopku. Je ironií, jak o pár kilometrů zpátky je 5. stupeň ochrany a tady stojí bagry stavící cestu, nebo velké lanovkové monstrum. Když už tu ale stojí, tak ho využívám a na terase u laviček si nacházím závětří na spaní. Noc je však jasná a já se ještě vracím kousek zpátky nafotit Mléčnou dráhu.

ChopokChopok

Po pár fotkách se v 11 zahrabávám do spacáku a snažím se usnout. I přesto, že lepší závětří bych těžko hledal, foukalo až do spacáku přes malý otvor na dýchání. V půl 5 mě budí budík, následuje rychlé balení a hurá kousek na vrchol Chopku. Zde se zdravím s kolegy, které jsem už potkal večer na Dereších. Nechápu, jak tam mohli vydržet v kraťasech a mikině. Výhledy na východ byly všude krásné, takže co chvilku přesouvám stativ a užívám si focení.

Chopok

Chopok

ChopokChopok

Chopok

Chopok

Něco úžasného, na hezčích horách jsem ještě nebyl. Bohužel mě z batohu a rychlejšího tempa předchozího dne bolely kolena, rozhodl jsem se proto, že sestoupím do Demanovské doliny na autobus a přechod Nízkých Tater nechám na příště. I tak to byly nezapomenutelné kilometry na úžasném pohoří.