Velký Choč 22.-23.10.

2017-07-24T15:28:35+00:00

Konečně po dvou letech nám s bráchou vychází společná akce a když už jsme měli tak dlouhou pauzu, tak nebylo co vymýšlet a oba jsme zastávali názor přespání pod Chočom. Původní výstup byl přesunut o týden dřív na 22.10.

V půl 5 ráno nás budí budík, pomalu se dobalujeme a vyrážíme na Svinov. Českými dráhami se dopravujeme do Žiliny, kde přesedáme na žlutého dopravce a vystupujeme kolem půl 9 v zamračeném Ružomberku. Nahazujeme batohy plné oblečení na záda a vydáváme se vstříc slovenským kopcům. Trasa pro není nás vůbec neznámá, to nám ale nevadí a bez jediného turisty si užíváme barevného podzimu. Asi v půlce trasy se začíná prodírat slunce přes mraky a mi vysvitla naděje, že bychom mohli zažít prodírající se paprsky skrz inverzi. Děláme delší přestávku na slibném místě, ale ani po půl hodině nic nepřichází. Brácha pokračoval dál a já se po sbalení chystal také. Když jsem však hodil foťák do batohu, začalo to, na co jsme čekali. Takže foťák šel opět z batohu a já si tu nádhernou atmosféru užíval.

Choč

ChočCestou se stavujeme doplnit zásoby vody a pokračujeme dále. Na Stredné Poľaně začíná mnohonásobně přibývat turistů, takže ještě v ústraní si dáváme v klidu jídlo. Místo klasické trasy volíme zimní trasu kudy šlo méně lidí. Času do večera stále dostatek, tak se brácha během jedné pauzy odskočil porozhlídnout po okolí. Narazil na klidné místo s krásným výhledem na západ. Rozhodnuto. Někde poblíž strávíme noc pod širákem místo původního sedla mezi Velkým a Malým Chočom ve stanu. Oblékáme se a čekání na západ zkracujeme ležením/spaním. Bráchu zvedl objevitelský pud a šel se opět porozhlídnout po okolí. Po chvilce se vrátil s tím, že našel jeskyni s otvorem asi metr v průměru. Pro medvěda jistě super, ale naštěstí byl otvor z velké části zavalen kamenem. Ze zvědavosti se tam jdu také podívat. Pro náš neklid jsem bohužel našel o kousek níže stejně velký, nezavalený otvor. Vaháme, zda zůstat ale když jsem našel na skále těžko dostupné místo, tak jsme se rozhodli držet se plánu.

Slunce se už pomalu přibližuje k obzoru, proto beru stativ s foťákem a jdu hledat vhodná místa.

ChočDělám si jednu fotku s krajinou a poté se přesouvám na plánované místo.

Choč

Choč

Po nafocení roztahujeme spacáky a karimatky. Chudák brácha neviděl noc moc růžově, když zjistil, že karimatka je píchlá a se spacákem jsou také problémy. Na trávě a s celtou to však nebylo nakonec tak hrozné.

ChočByla nádherná viditelnost na Mléčnou dráhu, tak toho využívám a z tepla spacáku dělám několik snímků na konečnou fotku.

ChočPo fotce pouštíme několik dílů trabantů a jdeme spát. Usínám se zmrzlýma nohama a když se ve 2 hodiny probouzím kvůli odskočení si, je mi až nečekaně horko. Ovšem kvůli mé lenosti kašlu na obouvání bot, a proto i chvilka stačila na to, aby chodidla zase promrzla. V půl šesté nás budí budík a my se vydáváme asi půlhodiny na vrchol. Cestou se příjemně zahříváme. Vrchol dobýváme jako první a můžeme si tak vybrat nejvhodnější místo. Po chvilce se ke mně však začínají tlačit polští fotografové a idea klidného focení se trošku ztrácí. Dělám jednu fotku a stěhuji se na úplně volné místo.
Choč

Choč

ChočNakonec jsem byl za změnu rád, neboť výhled mi přišel hezčí a zajímavější. Chvíli po východu balíme fotověci a vracíme se ke spacákům. Po sbalení jsme si řekli, že bychom mohli stihnout vlak, který měl jet za dvě a půl hodiny. Bohužel se zase naskytly nádherné paprsky prodírající se skrz chuchvalce inverze. Já jimi však jen smutně procházel, jelikož jsme spěchali na vlak. Nakonec jsme vlak s půlhodinovým čekáním stihli, takže míjení paprsků mrzelo o to víc. I tak se ale Slovensko opět předvedlo.